Historický nábytek

Dřív bývalo zvykem, že se věci v domácnosti i nábytek dědívaly z generace na generaci. Protože výrobky v minulých letech byly o mnoho úrovní kvalitnější než ty dnešní, dalo se počítat s tím, že budou spolehlivě sloužit i řadu desítek let. Ještě i dnes má řada hospodyněk doma mlýnek na maso či mák po své babičce, staré struhadlo, váleček na těsto nebo louskáček na ořechy. I když ale tyto starší výrobky stále fungují a mohou být dobrým pomocníkem v domácnosti, jejich vzhled už dnes většinou nezapadá do požadovaných tabulek. V současné době je pro většinu lidí primární to, aby se zařízení jejich domova (a vlastně i oni sami) vyjímali na fotografiích umístěných na Instagram či jiné sociální sítě. Co se nedá esteticky vyfotit, to k ničemu není.

A staré výrobky i při dobré péči získávají po letech patinu, kterou jim už nikdo nevezme. Nejsou tak elegantní a barevně laděné, jak bychom si dnes představovali. Jenže právě díky své bytelnosti a praktičnosti vydržely po celou dobu až do současnosti. A tak si mladí lidé kupují sice krásné, ale levné, nekvalitní a v Asii vyrobené věci, které budou muset za pár měsíců až let vyměnit za nové, které budou ještě méně kvalitní, ale zase o kousek krásnější. A tak to je i se starým nábytkem. Skříně, křesla, stoly nebo židle, to vše může být skvělým dědictvím po našich babičkám.

Tento nábytek vdechne našemu obývacímu pokoji kouzlo a útulnou atmosféru a svým starobylým designem může povznést obyčejný pokoj na novou úroveň. Kvalitní a dobře nalakované dřevo vydrží dlouhé desítky let. Pokud už by se lak náhodou začal odlupovat, vždy je možné je nechat zabrousit a přelakovat novým lakem, klidně i v jiné a modernější bavě. Dobré je také zakoupit čalounické popruhy a látkové části nechat znova potáhnout. Jedná se o ruční práci, což může být trochu nákladnější, ovšem výsledek bude stát za to.