Stěhovavá jiřička obecná

Často si ji pleteme s vlaštovkou. Hnízda si staví z hlíny pod římsami střech. V době, kdy se objevila ptačí chřipka, nějaký chytrák řekl, že právě jiřičky a vlaštovky jsou zdrojem nákazy, a tak se začala hnízda shazovat.
malovaní ptáčci
Vzhled
Měli bychom si zapamatovat, že při prvním pohledu ji od vlaštovky rozpoznáme díky ocásku a jinému zbarvení. Ocásek má tupě zakončený, na rozdíl od vlaštovčí vidlice.
Dorůstá asi do 13 cm, rozpětí křídel má 26 -29 cm. Hmotnost se pohybuje kolem 18 g. Záda má modrá s ocelovým nádechem, kostřec a spodní stranu těla má světlou. Je bíle opeřená i na nohách. Mladší ptáci jsou v porovnání s dospělci tmavší a křídla mívají řídké bílé zbarvení.
Protože má bílý kostřec, je v letu dobře rozpoznatelná od břehule říční.
Její štěbetání je tiché a vábení zní jako „crrr“. Varovný pokřik je vysoký a pronikavý. Slyšíme ho jak „ číííír“.
Výskyt
U nás je ještě hojná na celém území od nížin až po horské polohy Krkonoš. Ze svého zimoviště v jižní Africe se vrací kolem poloviny dubna. Preferuje otevřenou krajinu s nízkou vegetací, jako jsou pastviny, louky a nejčastěji vodní plochy.
Hnízdění
Jiřičky, stejně jako vlaštovky, hnízdí dvakrát až třikrát ročně a jeden pár má 7 – 10 mláďat za rok. Zahřívání vajec trvá 14 – 16 dní a střídají se oba rodiče, kteří se podílejí i na jejich krmení. Svůj domov mláďata opouští za 22 – 32 dní, ale ještě jsou několik dnů poté rodiči přikrmována.  Dospělosti se dožívá 60 – 80% mladých.
Hnízda mají uzavřená, s malým vletovým otvorem a staví si je nad okny, pod římsy, na obvodových pláštích budov.
Jsou tací, kteří jiřičkám i vlaštovkám brání v hnízdění na domech, ale jsou i lidé, kteří si jejich přítomnosti váží a vítají je. Vždyť přinášejí štěstí! Trochu toho nepořádku, co udělají, není problém uklidit, nebo pod hnízdo postavit něco, co je na vyhození a po jejich odletu to zlikvidovat.
Hnízdí v koloniích, kde můžeme napočítat méně než 10 párů, ale můžou být i o mnoho početnější.
Hnízdo je slepené z hlinitých hrudek, vystláno stébly a peřím.
 hejno holubů
Potrava
Ve vzduchu chytá hmyz a pavouky, kteří jsou unášeni větrem. Nejraději má mouchy, létající mravence a mšice.
 
Aby tito ptáci mohli odletět na dalekou cestu přes Středozemní moře a Saharu do střední a jižní Afriky, musí nabrat dostatečné tukové zásoby. Ale ne vždy všechny přežijí nástrahy dlouhé cesty. Podle ornitologů se jich vrátí tak třetina.
 

3.7/5 - (6 votes)